"Stále mám pocit, že i když se snažím sloužit jak nejvíc můžu, nestačí to, protože vím, že často upadá má mysl, která mě každodenně pohlcuje a brání mi to v ,,v mé práci pro Boha"."

Alžběto, mám příbuznou, která v Tvém věku s nadšením vstoupila do řádu, jenž pečoval o staré nemohoucí. Jak to později komentovala jedna její řádová sestra: její problém byl, že chtěla být hned svatá. Ve všem perfektní. Ostatní řádové sestry byly již staré, tíha péče o nemohoucí pacienty ležela na bedrech mé příbuzné, která si v ničem nepolevila. Po jakési viróze z naprostého vyčerpání se začala chovat zvláštně. Výsledek: hebefrenní schizofrenie - přes stálou medikaci má svůj svět, zbavena svéprávnosti, doživotně v ústavu.
Svatost spočívá v lásce, pokoře a opravdovosti, ne službě jak jen nejvíc můžeš.