Mluvit tenhle týden o vinné révě je trochu sadismus, rýpání v krvácejících ranách. Kdo vinnou révu pěstuje, asi je teď opravdu smutný. Stačilo pár předčasně teplých dnů a pak pár nečekaně studených nocí, a z vinné révy jsou holé keře se spálenými listy. Stejně tak to vypadá v meruňkových sadech, ořechových alejích… Pěstovat něco je riskantní podnik. Můžete se snažit, jak chcete, a plodů se stejně nedočkáte. Však o tom Ježíš ve svých podobenstvích často mluví.

V dnešním evangeliu ale nemluví o vinici, která, byť opečovávaná, nenesla plody. Mluví o sobě jako o vinném kmeni, který zasadil jeho Otec. Vinař je tedy stejný, ale v tomto obrazu zasadil jen jedinou rostlinu. Tou rostlinou je Ježíš sám - pochopitelně tedy nehrozí, že by nedostatek plodů měl svou příčinu v ní. Kmen je zdravý a plný sil, které mu zajišťuje sadař. My tentokrát nejsme samostatné rostliny tvořící vinici, ale jen jednotlivé výhonky vyrůstající z tohoto z principu dokonalého kmene. Nemůžeme tedy použít výmluvy na počasí, špatnou půdu, nedostatek zálivky nebo snad nemoci. To všechno by ovlivnilo rostlinu jako takovou, ale Božího syna sucho nezahubí. Máme všechno, co potřebujeme.

Jediné, co v tomto podobenství ovlivňuje množství úrody, je rozhodnutí jednotlivých výhonků zůstat ve spojení s kmenem. Kdo zůstane spojen, ten má dostatek mízy, dostatek sil pro to, aby přinášel ovoce, aby žil plodným životem. Kdo se rozhodne spojení přerušit, ten uschne, plody neponese a jeho život se stane zbytečným. Podle toho s ním bude naloženo. To, co propojuje kmen s ratolestmi, jsou Ježíšova slova. Ta vytvářejí potřebné pouto. Kdo je zaslechl, byl ke kmeni přitažen – a má možnost toto spojení udržet, nebo o ně nedbat a riskovat, že se přeruší. Tentokrát to není „po ovoci poznáte je“, z kterého lze vyvodit, že mnohý nekřesťan je Bohu milejší než různí hubou tlukoucí křesťané, když žije nesobecky a obětavě. Z dnes čtených Ježíšových slov se zdá, že nelze žít dobře bez spojení s Ježíšem. Jako kdyby nešlo konat dobro, pokud se člověk k Ježíši nepřiznává a o svůj vztah s ním nepečuje. Ježíš ovšem nemluví k lidem, kteří ho neznají, mluví ke svým učedníkům. Mluví k těm, kteří už jeho slovo slyšeli a kteří už jsou součástí tohoto stromku vinné révy. Vyvozovat z jeho slov odsouzení nekřesťanů by bylo zavádějící.

Často svůj život prožíváme jako táborovou bojovku. Osamocení, vyslaní na obtížnou stezku plnou zkoušek a náročných úkolů, kde nám je pomocí jen rozpomínání se na to, co nás někdo naučil, případně listování v knížce se sbírkou pouček. A pokud potkáme nějakého z vedoucích, přemýšlíme, na co se smíme zeptat a na co ne, abychom neporušili nějaká pravidla… A někdy znejistíme, že jsme pravidla omylem neporušili, a do konce cesty nás trápí, jestli nás to diskvalifikovalo či ne.

Občas nám někdo řekne, že takhle křesťanský život vypadat nemá. Ale také naopak, když bereme život jako přátelské spolubytí s Pánem, najde se někdo, kdo nám připomene, že tak snadné to není a že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, a Ježíš nepřišel zrušit ani jediné písmeno, takže je třeba brát vážně všechna pravidla, i ta, co v době Ježíšově neexistovala, ale teď existují. A my si připadáme jako žáčci u zkoušky a bojíme se, že neobstojíme, protože zatímco se soustředíme na jednu část pokynů, porušujeme jiné.

A do tohoto našeho strachu zaznívají Ježíšova slova o vinném kmeni a jeho ratolestech. Ne osamělý běžec na trase v lese, ale ratolest pevně spojená s kmenem. Vše, co potřebuje, dostává v míze, která z kmene proudí. Stačí nenechat si žilky ucpat, trochu o ně pečovat. A především: kmen nezkouší své větvičky, zda obstojí. Nehlídá každou jejich chybu. Kmen může být plodný jen skrze své ratolesti. K čemu je kmen, který o ně přijde, vidíme moc dobře na snímcích z vinic v těchto dnech. Kmeny jsou stále živé, ale letošní úroda je pryč. Bez ratolestí je kmen neplodný, i když on sám žije. To, co nám Bůh dává za úkol, není plnění úkolů a překonávání překážek, abychom se osvědčili. Za úkol máme plodnost, proměnu jeho síly v plody. Nenechává nás samotné, ale tvoří s námi jeden organický celek. Motivem našich činů nemá být, abychom sami obstáli, ale abychom umožnili Boží lásce přinést plody v tomto světě. Pak se i to prořezávání a očišťování vinařem snáší lépe, nebere-li se jako samoúčelná zkouška, ale jako spolupráce na společném díle.

Liturgické texty na 28.4.2024

5. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31
Barnabáš jim vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána.

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24
To je to jeho přikázání: abychom věřili a milovali.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
   Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

EVANGELIUM Jan 15, 1-8
Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."